Systémy

1. úroveň - jste nováček, něco málo zvládáte, avšak kvalitou to má k dokonalosti poměrně daleko, často se vám nedaří a získáváte zkušenosti

2. úroveň - jeden krok za druhým, neděláte tolik chyb, stále si však musíte dávat extra pozor a chyby nejsou neobvyklé

3. úroveň - ovládáte svoje řemeslo/schopnosti poměrně obstojně, dovedete se bez potíží vyvarovat většině chyb a můžete pomáhat nováčkům.

4. úroveň - jste rozhodně lehce nad průměrem, co se schopností týče, vaše výrobky/schopnosti jsou nyní na úrovni, kdy se nebojíte trochu experimentovat.

5. úroveň - zvládáte mnohé, experimentujete, začátečnické chyby jsou vám cizí, jste téměř mistrem, čas od času se ale i vám něco nepovede.

6. úroveň - jste mistr ve svém oboru, zvládáte bez větších problémů zakázky, i práce, na jaké si málokdo troufne, avšak i vy se někdy utnete.

Jako nováčci v alchymii jste sotva přičichli ke starým knihám. Všechny ty jemné kádinky a skalpely, pavoučí nožky, jemně nadrcený prášek vás nutí kýchat, ale učíte se.

Zprvu začínáte být lehce zruční, vědomosti, které získáváte jsou čistě o substancích a bylinkách, odolnost proti lektvarům, práškům a smradu, časem se zlepšujete. Lze namíchat lektvary, bomby, vytvořit kámen mudrců, apod. fantazii se meze nekladou.

Zručnost: Ruce jsou pro alchymistu jednu z nejdůležitějších věcí. Pokud neumíte používat místo rukou nohy, pak se bez nich alchymista neobejde.

Vědomosti: Bez informací byste si ani neobuli ponožky. Díky knihám se alchymista může naučit to, co se dá zapamatovat a poté může operovat i bez nich.

Odolnost: Toxicita není jen tak ledajaká věc. Slabí alchymisté umírají i na málo.

Znalost přísad: Bez bylin, květin a dalších přísad by si ani král nezpříjemnil koupel. Díky této znalosti dokáže alchymista namíchat právě například vonné oleje, ale i silnější lektvárky.

Jako bard jste schopní hrát, zpívat, tančit a to celý večer! Jen pozor, některé dámy mají žárlivější přítele… Zprvu se vám však mnoho nedaří, prsty máte celé sedřené od neustálého hraní a kdo má stále vymýšlet všechny ty balady a rýmovačky?

Zároveň, kostka ani úroveň nejsou všemocné, záleží na tom jakým způsobem to zahrajete. Bard je mistrem slova a proto jeho podmínky musí být beze zbytku splněny pro postup na 6. Úroveň.

Hra na hudební nástroj: Co by to bylo za umělce bez svého nástroje?

Zpěv: Když už bard, tak ten zpěvavý. Kdo by je jinak zval, kdyby jen nudně povídali.

Řečnictví: Uzpívat strážníka by byl slušný um, logičtější však bude, když je umluven slovy a zamotána hlava.

Výdrž: Když zavelí král, bard může hrát třeba celé hodiny.

Zručnost: Bez zručných prstíků by těžko vyloudil nějaký tón.

Sáhnout po hudebním nástrojů umí každý, ale vyloudit správné tóny chce výuku, stejně tak se učí i jak moc otevřít pusu a stáhnout hrdlo, aby to vyloudilo správný zvuk; se státníky si ještě mluvit netroufne, ale s ženami to zkouší už od počátku.

Prsty už ho více poslouchají a přestává si plést struny; pomalu zpěvem předčil Hilma - (potupně) světoznámého zpěváka a barda, jako milenec už si začíná bard zvykat na správná slova při vymlouvání se, co děláte v ložnici něčí manželky.

Hraní na nástroje už je běžnou rutinou, struny se nepletou a dokonce to vypadá, že i zpěvem srdce zahřeje; mluvení je jeho vášeň a slova k němu přicházejí samy; pomalu se začíná věnovat skládání vlastních písní, které za to i stojí; když se nějaká struna rozbije, v tu ránu je zpět.

Bard začíná být známý, a to nejenom pro svou hudbu, když se stane výtržnost, není od ní vůbec daleko či o ní alespoň něco ví - získává status drbny jeho díla jsou již známá a povídá se o něm široko daleko, touží po něm nejen sličné panny, ale i vesničané na poutích či slavnostech.

Kdekdo by mohl říct, že i roubík je na něj málo - mručení je slyšet i skrze něj, jak si neumí dát pokoj; přesně ví, jaké dřevo je třeba na výrobu většiny nástrojů; bardova reputace už sahá i do jiných zemí; vyhrávat by mohl klidně celý den a jeho hlas by nedošel žádné újmy.

Bard se stává naprostým mistrem; umí si hrát se slovy, jako by se s tím narodil, ale také s lidskými city a emocemi, těžko poznat rozdíl, kdy si na něco hraje nebo myslí svá slova vážně; jeho zpěv je naprosto božský a byl by schopný ukecat snad i draka ke společné noci; vyhrává na šlechtických akcích, dokonce se stává i jejich učitelem.

Bardova největší síla je v charismatu a schopnosti mluvit. Proto je důležité nejen jakou má bard úroveň, ale také jak ho zahrajete. Bardi by měli být charismatičtí, přátelští a dobří skladatelé, neznamená to však, že se nemohou na svých cestách potkat s ledasjakými problémy. Od rozedřených prstů od strun až po sem tam nepřátelské vesničany… či několik nemanželských dětí.