Minulost

Seiza se narodil v daleké znepřátelené zemi Zēra, jako syn Sevie, dcery bohatého šlechtického rodu, a Caela, známého válečníka a velitele setniny. Jejich vztah nebyl pro Seviinu rodinu přijatelný, Caelus byl uznávaným velitelem královského vojska, ale společenským postavením se nemohl rovnat ženě z místní šlechty. Seiza proto vyrůstal na dvoře svého rodu v nejasném postavení - měl zajištěné vzdělání a pohodlí, ale nebyl považován za plnohodnotného dědice. Neměl ani jejich rodové jméno. Otec býval dlouhé roky na vojenských výpravách ve službách krále, kterého neuznával. Caelus nastoupil do služby ke starému králi, otci toho nynějšího, a s ním mýval dobré vztahy a podporoval ho vším co měl. Nový král byl ale opitý mocí a chtěl stále více území a bohatství, což v Caelovi vytvářelo odpor. Postupem času rozpoutala Zēra válku se spoustou království, a Caelova nesampatie přešla v čirou nevraživost. Proti novému králi se několikrát pokusil vystoupit a začal podporoval myšlenku vzpoury. Když byl ale pokus vyzrazen, vládce Caela potrestal nuceným vysláním do války se zemí, ze které se nikdo nevracel. Přesto se Caelus po šesti letech vrátil, i s třiceti svými muži. Jejich návrat se stal významnou událostí a Caelovo postavení v očích vojáků i prostého lidu ještě vzrostlo. To krále velmi rozčilovalo, věděl však, že by ho nemohl jen jednoduše nechat zabít. Caelus patřil mezi nejschopnější velitele jeho armády a mnoho vojáků k němu vzhlíželo. Jakýkoliv přímý zásah proti němu mohl vyvolat nepokoje. Navíc by přišel o dobrého velitele. Každý krok tedy král velmi rozmýšlel. Během otcovy nepřítomnosti Seizu vychovávali zaměstnanci dvora. Naučili ho jezdit na koni, stopovat a střílet z luku, což si chlapec zamiloval. Caelus, když byl zrovna přítomný, ho také sám učil zacházením s mečem, ale Seiza, ačkoli měl talent zděděný po otci, k chladné oceli nikdy nepřilnul. Král si uvědomoval, jakou autoritu Caelus mezi vojáky má, a obával, že proti němu chystá další vzpouru. Začal ho proto vydírat životem jeho syna. Na Seviu si kvůli ochraně jejího mocného rodu netroufal, Seiza však stejné postavení neměl. Caelus tedy dál neochotně plnil rozkazy, dokud nepřipravil synův útěk. Ve čtrnácti letech Seizu tajně převedl přes hranice, zinscenoval jeho smrt a poslal ho do vzdálené nepřátelské zemi Stellae, kam věděl, že král nikdy hledat nepůjde. Ve Stellae žil Seiza do svých osmnácti let u bývalého vojenského stopaře, kterému kdysi Caelus zachránil život. Nebyl to ale žádný jeho přítel. Nedokázal určit, jestli se muž o Seizu skutečně postará, až se mu chlapec objeví na prahu, ale doufal, že jeho pud pro spravedlnost je dostatečně silný. Lepší řešení totiž neměl. Také od něj nikdy nemohl obdržet žádné zprávy, veškerá pošta byla v Zēre pod striktním dohledem. Caelus tedy mohl jen doufat, že se jeho synovi daří dobře, a Seiza mohl jen doufat, že jeho otec je stále někde naživu.